VOKO NA CESTÁCH: Vzhůru do ČT

Jeden z vážených redaktorů Voka, konkrétně Miloš Krčálek, jsem se vydal ve čtvrtek 25. května letošního roku do Prahy. Byl jsem žádán na Kavčích horách, kde má své sídlo Česká televize, a byl domlouvat natáčení vlastního pořadu, který bych sám moderoval.

Po vystoupení z vlastního tanku na tankovém nádraží ve Florenci jsem se přesunul do metra a tím přejel až na stanici Ruského povstání (kvůli mně byla stanice Pražského povstání na osm minut přejmenována a přestavěna).

Když jsem vyšel z metra, uviděl jsem desítky fotografů a novinářů různých médií. Od Novy přes Relax až po Barrandov, jehož redaktoři byli oděni ve vtipných šusťákovkách, jejich boty zažily třicetiletou válku a nejhorší z celého kompletu byl svetr, který také zažil socialismus. Jednoho redaktora ještě doplňovaly silné dioptrické brýle, a redaktora druhého brýle nedoplňovaly (nejspíš proto, že pracuje na Barrandově a na brýle logicky nemá).

Jelikož jsem jel se svojí asistentkou, pověřil jsem jí, aby se té novinářské lůzy zeptala, kudy se jde do ČT a oni si připadali, že jsou důležití, což samozřejmě nebyli ani náhodou. Když všichni nasměrovali své ruce doprava a zřejmě si říkali "Jo, tam my nikdy pracovat nebudeme," cestu na Kavčí hory náhle zatarasil dav bezdomovců (a to lépe oblečených, než redaktoři Barrandova, což je třeba podotknout). Moje asistentka je ale rychle odbyla pětikorunou, kterou hodila kus opodál. Po koruně se vrhli jak bezdomovci, tak novináři Barrandova. Ale nebojte se, byla to falešná pětikoruna. Dal mi jí Andrej, když jsme se nedávno viděli. Díky!

Konečně jsme se tak mohli vydat do České televize, její nejvyšší budova už byla na dohled. I když díky novinářům, metru, bezdomovcům a vlastně všemu, přicházíme o tři hodiny pozdě. Mojí asistentce totiž nedošlo, že když musíme být v Praze ve 13:00, nemůžeme jet spojem, který teprve ve 13:05 vyjíždí z Jihlavy. No nic, na kvalitu si hold musí člověk počkat.

No konečně vidíme pravé novináře z České televize. Udělali jsme s nimi pár fotek, moje asistentka jim rozdala moje podpisy, abych se nemusel namáhat a vešli jsme na hlavní recepci. Ta se v tu chvíli proměnila ve slavobránu, nad rudě červeným kobercem visela cedule VÍTEJ, MILOŠI! Prošli jsme s mojí asistentkou po koberci, přistálo u nás pár plyšáků, kalhotek a červených trenek. Nějací polointeligentní lidé si neuvědomili, že se nejedná o Miloše, na jehož barák se trenky hází. Nakonec jsem jim odpustil a byl docela hodný, pouze jsem je vyhostil z Prahy a zakázal jim sem přístup na víc jak dvacet let. Místní ochranka se divila, jak si to dovoluji, takže skončila hodně podobně.

Venku se něco děje. Přijíždí dvě limuzíny s černými skly a z jedné vychází nějaký starý pán, má hůlku, jeho rychlost se rovná šneku a v ruce pevně drží Becherovku. To je Miloš! Ale co tu dělá?

Nakonec jsem zjistil, že ten pořad nebyl určen pro mě, ale moderátorem bude pan prezident. Nevím, proč mi tedy volali, abych přišel. Už asi vím: proto, abych viděl, jak to nemá vypadat. Tahle výprava, to byl tedy propadák. Postavili tomu opilcovi z hradu i slavobránu. To je svět! Kde to žijeme? No fuj!

---

Napsal a přežil: Miloš 010 Krčálek