VOKO NA CESTÁCH: Tour de Pálava

"Miloš Krčálek to dal!" "Redaktor Krčálek ujel přes devadesát kilometrů na kole za jediný den!" A tisíce dalších titulků ve dvaceti jazycích hlásaly v podstatě to stejné. Já, líná redaktorská voko-veš, jsem se vydal na Pálavu, a to s velkou cyklistickou výbavou: deset let staré kolo, přilba a petlahev naplněná studenou (logicky postupně vlažnou) vodou s pomerančovou šťávou nejmenované firmy. Pro informaci, v den neoficiálního závodu "Nažeň si ego!", který jsem sám pro sebe zpunktoval, abych si narcisticky dokázal, jak moc jsem dobrý, bylo asi 33 stupňů Celsia.

Nyní vám budu po částech popisovat, která místa jsem obohatil svou návštěvou. Měl jsem pronajatý vlastní penzion kousek od Lednice. Vydal jsem se směrem k Janohradu - tak se přezdívá hrádku, který byl už postaven jako zbořený... Vstup jsem měl po legitimování se Vokem zadarmo, provedl mě kastelán a pokračoval jsem dál v jízdě. Po otřesně kamenité a nebezpečné cestě jsem se dostal až do městečka Podivín, kterým mě provedla cyklotrasa, předpokládám, vyznačená speciálně pro mě. Ta mě zavedla až do Velkých Bílovic, údajně největší vinařské oblasti na celé Moravě. V mém plánu bylo navštívit kapličku nad Bílovicemi, kam jsem se po úspěšném půlhodinovém cestování skrz vinice nakonec přeci jen dostal (omlouvám se panu vinaři Jakubcovi, kterému jsem zničil jeden řádek ryzlinku vlašského, když se moje řídítka zasekly o drátek, který držel celou konstrukci, škodu uhradí redakce).

Z kapličky jsem měl jet rovnou do obce Rakvice, ale jelikož jsem si zapomněl mapu a můj mobil ukazoval 2%, zabloudil jsem a objevil se v nějaké obci zvané Vrbice. Slyšel jsem o ní poprvé v životě a pravděpodobně už o ní nikdy neuslyším. Pozitivem mého zabloudění byl tamní COOP, do kterého jsem vešel, jelikož jsem vypil všechno vlažné pití a snědl všechno jídlo. Neschopná prodavačka a uklízečka v jednom mi prodala Mattonku ve slevě a jednoho Brumíka, který ve slevě nebyl, takže doteď lituji této koupě, mohl jsem ušetřit osm korun a místo toho koupit zlevněné Banány v čokoládě.

Naštěstí na návsi této dědiny se nacházela i turistická tabule (asi nejsem první, který zabloudil), takže jsem se z kopce dolů svezl až do další obce, tentokrát Bořetice. Nebyl důvod zastavovat, a tak jsem jel rovnou do Velkých Pavlovic. Odtamtud jsem byl nucen po hlavní silnici dorazit až do vinařské vesničky Zaječí, kterou už jsem poctil svou návštěvou několikrát v minulosti - jedná se vskutku o skvostné místo. Tam jsem se v nějakém penzionu, samozřejmě na účet podniku, najedl a vyrazil dál. V té době už jsem byl vcelku vyřízený, takže mi nevadilo, že jsem se k dolní hrázi přehrady Nové Mlýny svezl z kopce.

Odtamtud jsem pokračoval až na kraj vesnice Pavlov, prohlédl si zdálky zříceninu Děvičky, která se nad Pavlovem tyčí, a pokračoval pěkně po rovince do Milovic. Z nich jsem si vyšlápl kopec do Bulhar.

Nastalo velké rozhodování: buď jet už rovnou do Lednice, to ukazovalo sedm kilometrů, anebo se ještě ukázat fanouškům ve vinařské obci Sedlec, těsně u hranic. Zvítězila druhá možnost, zmíněnou obec jsem navštívil, rozdal pár podpisů a okolo rybníka Nesyt jsem si to šinul až k mé ubikaci.

Jelikož jsem toho ještě neměl dost, zamířil jsem ještě do Břeclavi, kde jsem se rozhlédl ze zámecké věže a pak už se opravdu vrátil do mého penzionu.

Autor: Miloš Krčálek