Útěk z Říše

Redaktoři Voka opět unešeni! K našim vzpomínkám na ukrajinské vězení můžeme nově přidat i zkušenost se stále aktivním nacistickým táborem Říše (pozn. red. Reich). Neuvěříte, jaké praktiky na nás zkoušeli!

Stalo se to tak, když jsme společně s našimi kamarády z SPD vyjeli popírat holokaust. Naši Tour de Holokaust jsme započali v německém Dachau, kde jsme německy popírali holokaust. Další zastávka byla v Osvětimi, kde jsme polsky popírali holokaust. Samozřejmě nemohl chybět ani Terezín, kde jsme česky popírali holokaust. Cíl naší cesty měl být symbolicky v Říši - protože většina členů SPD sotva mluví česky, tak jsem se už znovu do Německa radši nepodíváme.

Krásný a nový autobus, který jsme před cestou nechali polepit fotkou "Velký Adolf" a dalšími tématickými polepy nás vysadil kdesi v Říši. Za všechno děkujeme panu Bedřichoslavovi, který toho má opravdu moc, ale i tak to zvládnul a vše skvěle zorganizoval.

Jak kdysi "Vůdce" sliboval, je to malebné místo. Redakce Voka a SPD v čele s Tomiem se rozhodla udělat převrat, a toto místo vyčistit od všech Židů, muslimů, kavárenských povalečů a jiných podlidí.

Trvalo to jen pár hodin a všech nula židů bylo zabito, všech nula muslimů bylo zabito a celá jedna kavárna byla zavřena. Tehdy jsme si to uvědomili... Bylo to naprosto jasné, a my to neviděli! Vždyť my bojovali proti Kavárně a sami jsme Kavárna! Dřív jsme si to nechtěli přiznat, ale teď nám byla pravda jasná - musíme se zbavit SPD a utéct z Říše!

Členové SPD jsou opravdu neschopní udělat cokoliv dobře, ale toto se jim povedlo. Všude hlídky a po žádné cestě se nedalo utéct. Nehlídali akorát jedinou cestu, která ústila do divoké přírody - to byla naše spása.

Abychom utekli z Říše do bezpečí, museli jsme urazit něco okolo 35 km. Neviděli jsme v tom žádný problém, vždyť jsme redaktoři Voka, co už přežili i větší hrůzy než je obyčejná procházka přírodou. Opak byl však pravdou. Matka Příroda se nás doslova snažila zabít! Veškerý svůj arsenál, jako bodláky, kopřivy, bažiny a křoviska, nám začala stavět do cesty hned po pár metrech.

Bojovali jsme, abychom zdolali dalších pár centimetrů naší poutě za svobodou. Doufali jsme, že se blížíme cíli, ale to jsme se šeredně spletli. Díky setkání s několika ukrajinskými dřevorubci jsme se dozvěděli, že nacházíme sotva pár kilometrů od líhně zla, ze které jsme se snažili utéct.

Museli jsme pokračovat dál v cestě, ale dřevorubci nás asi prozradili členům SPD a ti po nás šli. Museli jsme se schovat. Ale kde? Naštěstí jsme narazili na zámek knížete Karla Schwarzenberga. Jelikož kníže zrovna už dvanáct let spal, bylo jeho obydlí značně zdevastované, ale nezbylo nám nic jiného, než se k němu na noc uchýlit.

Po dlouhém hledání jakéhokoliv vchodu do zámku jsme to nevydrželi a strhli jsme zeď - bylo tak nutné se dostat dovnitř trochou násilí. A zrovna včas, protože jsme venku slyšeli hlasy a známé písně od Olívie Žižkové. Tomio zrovna pěl "Já volím SPD", když se nám podařilo dostat dovnitř.

Hlídky SPD polevily až ráno. To už pro nás přijely tanky Pražské kavárny, které se nebály prostřílet si cestu tankovými střelami typu "VEGAN POWER" a rychlými střelami "LUNGO".

Po další strastiplné cestě jsme už v bezpečí a snad schopni znovu šířit pravdu!

Přežili:

Vilém Černý a Miloš Krčálek

Zámek knížete, který tvrdě spal...