Ať žije Zeman vol. 2
"New York by mohl bejt fajn." "Ne. V Americe maj Trampa, to už můžeme rovnou zůstat tady." Abyste mohli porozumět tomuto rozhovoru, tak se musíme vrátit do roku 2013 - první vítězství Miloše Zemana.
Jediný, kdo tehdy reptal, byla Pražská kavárna, která si přála spícího knížete. Jenže postupem času začalo skandálů hradního pána přibývat. Každá jeho ostuda si vyžádala spoustu komentářů odsuzujících jeho osobu. I Voko muselo reagovat ve článcích: Hitler je gentleman, Zemanovy tajné choutky, Zeman žárlí na Trumpa a tak dále.
Nereagovali jen intelektuálové a Voko, ale i prostí lidé, co zvedli červené karty, aby si president uvědomil, že se nám vážně nelíbí jeho postupy či názory. On reagoval a přes Jiřího Ovčáčka dal všem vědět, že ten článek existuje a že je také zcela normální vypít šest sklenic vína a tři panáky tvrdého alkoholu. Díky Jaromíru Soukupovi se z něj stala celebrita nejvyššího formátu na soukromé televizi, na které můžete sledovat kinematografický odpad jménem Aféry, Soudkyně Barbara či cokoliv dalšího - a taky projevil svou důvěru českému justičnímu systému, když propustil na doživotí odsouzeného vraha Jiřího Kajínka.
Když už přišly všemi vyhlížené volby, tak se opět projevil jako ten populista, co tam seděl těch pět let a vůbec se nezměnil. Většina umělců a vzdělanců podpořila veřejně profesora Jiřího Drahoše. Pana Zemana doporučil hlavně František "anticharta" Čech a Zdeněk "Slunce, seno, sračka" Troška. Zemanovi se to asi zdálo málo a tak si vymyslel podporu od mistra Karla Gotta, kterou uznávaný zpěvák sám popřel. Voko stálo také za panem profesorem a rozhodlo se to ukázat přes krátkometrážní seriál Milda proti všem.
Nic ale nezabralo. S národem nehnul nikdo. Hned během sčítání hlasů bylo slyšet: "Ať žije venkov!" od Tomia Okamury, kancléře Mynáře nebo pána, co vyhodil novináře, rozbil mu kameru za milion korun a dovedl incident až k nutnému přivolání záchranné služby.
---
"Tak třeba Afrika." "Ne, tam jsou zase černí," vedli jsme dál rozhovor o emigraci, když pak Miloše Krčálka napadlo: "Austrálie. Tam jsou lidi docela v pohodě."
Dál už jsme jen zlikvidovali redakci, vzali si nezbytnosti a vyrazili na letiště. Věděli jsme, že nemáme už moc času, protože už i The New York Times reagoval na naše volby. Letiště bylo narvané podobně smýšlejícími lidmi. Už nás volali k odbavení a tudíž jsme přecházeli do mezinárodního prostoru. Já ale uviděl vlajku České republiky a řekl si: "Nu, možná to zas vyhrál buran Zeman. A možná tedy znovu vyhrál venkov. Ale to Pražská kavárna stála za vznikem ČSR a to kavárna stála za revolucí v 89! Zemanovi to teď dáme sežrat! A možná se sejdeme u voleb ještě dřív!"
Autor: Vilém Černý