14 dnů ze života Viléma Černého: poslední část

III. Už mohu s pravdou ven

Už uplynulo dost času a já mohu toto vyprávění dokončit. Ve dvou částech jsem Vám dostatečně líčil, co to bylo za muka. Ale nikomu z vás zatím nemůže být jasné, kde jsem to vlastně byl a hlavně proč.

Byl to tábor. Předvolební tábor. V životě jste o tom asi neslyšeli. Já doteď také ne. Byly tam zastoupeny snad všechny strany, což bylo opravdu děsivé, ale za to to vysvětlovalo, proč mé členství ve stranách KSČM a SPD nic neznamenalo. Funkcí těchto táborů je trénink v předvolebním marketingu. Vezme se určitý počet lidí s různým politickým myšlením a umístí se do izolace od normálního světa. Jsou jim nuceny programy té a té strany a zkoumá se, zda tomu ten druh lidí věří.

Hodně se to zkouší v praxi. Například, když vás dostane KSČM, tak musíte makat, tvrdě makat a ještě vypadat, že vás to baví. A takhle podobně to u totalitních stran fungovalo skoro vždy. Mám doteď v paměti ty, kteří nám nutili šlichtu a sami si hodovali. Nebo přicházeli s různými příkazy, které nás měly "chránit" (asi jako Varšavská vojska v roce 68). Tihle dozorci ovšem vládli táboru.

Ale byli tu i ti, co vás podrželi, když jste měli to štěstí a skončili jste u nich. A právě díky nim jsem to peklo přežil. Za to jim musím vřele poděkovat.

---

Tento tábor mi otevřel oči, co se týče rozdělení a fungování společnosti. Tupé ovce budou dál volit a poslouchat autority a my chytří na to doplácet.

---

Přežil: Vilém Černý