VOKO NA CESTÁCH: Prázdniny v Telči
17 dní trvající hudební festival s třešničkou na dortu v podobě krásného prostředí. Dovolte mi vám představit Prázdniny v Telči, dříve obsahující hlavně folkovou hudbu, ale dneska se v nich mísí daleko více žánrů. Jako jediná naše redaktorka jsem se rozhodla tam vydat. Jak se mi tam líbilo?
V sobotu moje návštěva Telče začala až o půl desáté večer. Mířili jsme na noční koncert bohužel stále skoro neznámého Tomáše Bočka, ale ještě předtím jsme měli chvíli na to mrknout na noční náměstí. Všude panovala ta přátelská rušná atmosféra a v podchodu jen tak hrála skupinka lidí. Na housle i na kytaru a hlavního zpěváka jim hrál malý syn jednoho z hudebníků. Miluju pouliční hudbu, takže já byla šťastná jako blecha, ale samotný koncert se rychle blížil. Takže jsme se sbalili a přestěhovali se na vnitřní scénu NOCTURNO.
"Víte, já bych radši zpíval a nemluvil... to mi totiž moc nejde," přiznal Tomáš a tím v podstatě ukončil mou snahu s ním udělat rozhovor. I když ta hodina písní, ze kterých jsem znala jen jeho jedinou oficiálně vydanou "You are", mi to bohatě vynahradila. A pak už nezbylo než se kolem půlnoci vrátit domů.
Neděle byla v podstatě den irské hudby. Protože jsme tentokrát jeli o dost dřív, tak jsme stihli i skvělé vystoupení skupiny Jauvajs v doprovodu irského stepu na náměstí. A vůbec nám nevadilo, že jsme seděli na zemi. Jen tu ledovou tříšť tam moc dobrou neměli...
"Ale, chápete, za všechno stejně zase může ten Babiš. Tohle by se v Rumunsku nestalo, že by mě tam s pivem nepustili!" Tohle se nám stalo před hlavním koncertem na zámeckém nádvoří. Vážně. Pak ten pán ještě prohodil, že si prostě koupí dvě krávy, protože máslo už není, co bývalo, a šel si najít manželku.
Nás čekal dvojkoncert irské skupiny Sliotar a české Asonance. Sliotar samozřejmě mezi písněmi mluvili anglicky a vzhledem k tomu, že jsem rozuměla a tento zázrak se stal už v květnu v Londýně, tak i šéfredaktoři uvěřili, že v hodinách tohoto jazyka nespím. Konečně!
Víte, jak zpěváci dávají ty ušlechtilé návrhy, ať si s nimi lidé zazpívají nebo jdou tančit? A to trapné ticho po tom? To totiž v Telči neznají, protože když Sliotar zmínili, že k jejich hudbě se tanec vyloženě hodí, tak vážně skupinka lidí s ním začala. Něco podobného se stalo i u Asonance, po jejich výzvě zpívat refrén je diváci vážně doprovodili. No, já taky.
Asonance končila ve 22:42 a koncert na NOCTURNU začínala o půl jedenácté. Žádná kouzelná věcička mi půjčena nebyla (Miloš: "Jsi jenom redaktorka, to bys nezvládla používat, ale zeptej se ještě Viléma." Vilém: "Hm... ne."), takže jsme logicky přišli o víc jak patnáct minut později. To ale nevadilo, protože Thom Artway nám naservíroval dokonce dvě hodiny sólového zpěvu s kytarou v kombinaci s hudbou s kapelou v zádech. Padly známé písně jako "I Have No Inspiration" nebo "Blind Man", ale dočkali jsme se i coveru na Dancing Queen. Vzhledem k úžasnosti publika (nebo přítomnosti někoho z VOKA?) na závěr zaznělo i něco stoprocentně akustického.
Takže jestli si ze škály interpretů vyberete, určitě můžu doporučit. A když tam potkáte malou holku, malého kluka a jednoho čahouna otravující všechno živé svým foťákem, tak na nás můžete zamávat...
Autor: Sakura Laová